Pro zubní lékaře, kteří s implantací teprve začínají, může tento obor působit složitě a náročně. Proto jsme si s MDDr. Ondřejem Šrámkem v sérii rozhovorů povídali o tom, co vlastně obnáší. V prvním díle se věnujeme všem klíčovým aspektům, které je třeba zvážit ještě před samotným zavedením implantátu: od výběru vhodného pacienta přes plánování výkonu až po zvládání komplikací.

S laskavým svolením MDDr. Ondřeje Šrámka

1. Výběr pacienta: Základ úspěchu v implantologii

Podle pana doktora Šrámka je prvním a zásadním krokem pečlivé zhodnocení pacienta, aby se zjistilo, zda je pro něj zavedení implantátu vůbec vhodné. Často se totiž může ukázat, že jiné, neimplantologické možnosti řešení jsou vhodnější. Proto je vždy důležité posuzovat každý případ individuálně a ze všech úhlů pohledu.

Klíčovým prvkem při výběru pacienta je důkladná konzultace. S praxí, kdy je pacient odeslán na implantaci bez předchozího vyšetření a prodiskutování jeho potřeb a očekávání, pan doktor nesouhlasí. Během konzultace je nezbytné pacienta vidět na křesle, pohovořit s ním a zjistit jeho motivaci a ochotu spolupracovat. 

“V povědomí veřejnosti totiž stále přetrvává mylná představa o jednoduchosti a bezproblémovosti implantátů,” říká lékař.

Při hodnocení vhodnosti pacienta je třeba brát v úvahu celkové a lokální faktory.

1.1 Celkové faktory

• Věk pacienta: U mladších pacientů se respondent snaží implantaci oddálit, jelikož i implantáty mají omezenou životnost a alternativní řešení mohou být vhodnější. Naopak u starších pacientů je třeba zvážit komorbidity.
• Celkové zdraví: Je nezbytné důkladně se informovat o celkovém zdravotním stavu pacienta a užívaných lécích, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat bisfosfonátům. Pacienti často nemusí závažnost této medikace v souvislosti s implantací vnímat.
• Abúzus kouření: Kouření samo o sobě není absolutní kontraindikací, ale významně zvyšuje riziko komplikací. Respondent s pacienty otevřeně hovoří o tomto riziku a upozorňuje, že v případě komplikací bývají na vině právě kuřáci.
• Motivace pacienta: Je klíčové zjistit, co pacient od implantátu očekává a zda je skutečně motivován ke změně. Pokud je pacient k implantaci spíše tlačen okolím a sám o řešení nemá zájem, může být výsledek nejistý.

   

  

  S laskavým svolením MDDr. Ondřeje Šrámka

1.2 Lokální faktory

• Orální zdraví: Pečlivé zhodnocení ústní hygieny pacienta je zásadní. Pokud je hygiena nedostatečná, je třeba pacienta nejprve motivovat ke zlepšení. Dále je nutné posoudit stav stávajících zubů (převislé výplně, nálezy na endodonticky ošetřených zubech). Implantace by často měla být až poslední možností po zvážení všech ostatních řešení.
• Zhodnocení tvrdých a měkkých tkání: Neodmyslitelnou součástí vyšetření je 3D snímek (CT), který poskytne detailní informace o objemu a kvalitě kosti. Důležité je také zhodnotit stav měkkých tkání v okolí plánovaného implantátu.

S laskavým svolením MDDr. Ondřeje Šrámka

2. Plánování implantace: Cesta k předvídatelnému výsledku

Plánování implantace by mělo být vždy proteticky řízené (prosthetic driven). To znamená, že se nejprve navrhne budoucí korunka, a teprve poté se plánuje pozice implantátu s ohledem na tuto korunku.

"Pacient si přichází pro korunku, ne implantát. Požadavky na pozici implantátu jsou jasné: aby to kousalo a dobře vypadalo," vysvětluje pan doktor.

V závislosti na množství a kvalitě tvrdých a měkkých tkání a na komplexnosti případu existují různé možnosti plánování a provedení implantace.

• Implantace z volné ruky: Pokud je dostatek měkkých a tvrdých tkání a situace je relativně jednoduchá, lze implantovat bez použití šablony. Plánování v tomto případě probíhá za pomoci jednoduchého softwaru spojeného s rentgenem.
• Implantace s chirurgickou šablonou: V komplikovanějších případech, kdy je například nutná augmentace kosti nebo je třeba přesně zacílit implantát vzhledem k anatomickým strukturám, se doporučuje použití chirurgické šablony. Pro vytvoření šablony se často kombinuje orální sken pacienta s CT snímkem. V softwaru, jako je například Exoplan, laborant namodeluje korunku a k ní se následně dopáruje pozice implantátu. Chirurgický výkon s použitím šablony je rychlejší a předvídatelnější. MDDr. Šrámek z volné ruky provádí přibližně polovinu svých implantací. Druhou polovinu potom s šablonou.
• Plánování pomocí 2D snímku: Jako alternativa k softwarovému plánování lze použít i jednoduchý 2D snímek (OPG). Na tomto snímku se nakreslí plánovaná korunka. Okraj implantátu by měl být umístěn přibližně 3-4 mm pod hranicí korunky. Tento přístup může být dostačující u jednodušších případů.

3. Řešení předchozích (ne)úspěchů

Začátky v implantologii bývají náročné a křivka učení je strmá. Klíčové je nikdy se nepřestat vzdělávat. 

“Právě díky dalšímu vzdělávání se lékař učí řešit komplikace a napravovat své dřívější chyby. To, co bylo včera složité, se časem stane rutinou,” dodává lékař.

4. Okamžitá implantace: Výzvy a přínosy

Téma imediátní implantace rozebíráme v dalším díle této série.

Závěr

Děkujeme MDDr. Ondřeji Šrámkovi za otevřený a inspirativní pohled na implantologii a jeho zkušenosti a znalosti, které se budou hodit nejen začínajícím implantologům. Sledovat práci pana doktora můžete na Instagramu. Série Implantologie od nuly bude pokračovat tématy International Team for Implantology (ITI) a “Roadmap” pro imediátní implantaci.