V dnešní době se snažíme o miniinvazivní přístup, kdykoli je to jen trochu možné. To neznamená, že se budeme držet pouze jedné metody. MUDr. Aleš Váňa s námi v rozhovoru hovořil o různých přístupech při sinus liftu, výhodách a nevýhodách jednotlivých technik a proč je dobré zvládnout oba chirurgické přístupy.
S laskavým svolením MUDr. Aleše Váni
Jaké jsou moderní způsoby sinus liftu?
Základní dvě metody sinus liftu jsou „laterální“ (externí, otevřený) a „krestální“ (interní, uzavřený) přístup. Při laterálním liftu vytvoříme v laterální stěně maxily kostní okénko, elevujeme Schneideriánskou membránu, kondenzujeme augmentační materiál a ránu sešijeme.
U krestální techniky preparujeme primárně štolu na implantát, kterou následně elevujeme membránu a kondenzujeme augmentační materiál. To vše se zavedením implantátu v jedné době. Tento přístup je mnohem méně invazivní než laterální lift.
Termín, který se dnes často cituje, je „osseodenzifikace“. Tím myslíme uzavřený sinus lift, který se provádí speciální sadou vrtáků, přičemž dochází k denzifikaci kosti.
S laskavým svolením MUDr. Aleše Ván
Kdy je vhodné použít jeden či druhý?
Způsob augmentace závisí na subantrální výšce, tj. zbytkové výšce alveolárního hřebene v laterální oblasti maxily. Ne každý pacient potřebuje sinus lift.
„Standardní délka implantátu, kterou používáme, je 10 mm. Pokud je tedy subantrální výška kosti 10 mm, můžeme zavést implantát bez potřeby sinus liftu. Pokud je výška mezi 7 a 10 mm, postačí uzavřený sinus lift, protože uzavřeným sinus liftem lze vytvořit zhruba 3 až 4 mm kosti“, říká MUDr. Aleš Váňa.
Pokud je subantrální výška ještě menší, například 4 mm, musíme přistoupit k laterálnímu liftu. 4 mm kosti nám umožňují dosáhnout dostatečné primární stability implantátu. Když je nabídka kosti pod 4 mm, musíme použít tzv. dvoufázový lift. To znamená, že nejprve provedeme lift a teprve ve druhé fázi implantujeme.
Uzavřeným sinus liftem dokážeme řešit minimum komplikací, proto je dobré zvládat obě techniky. Například při perforaci Schneideriánské membrány, krvácení ze sinus maxillaris nebo přítomnosti kostních sept je technika otevřeného sinus liftu výhodnější.
Kostní septa a komplikace
„Přítomnost kostních sept je dána erupcí zubů a pneumatizací čelistních dutin. Po ztrátě zubů dochází ke ztrátě alveolárního hřebene a následné pneumatizaci antra. Proto budeme v laterální oblasti maxily ve velké části případů narážet na problém nedostatečné subantrální výšky.“
„Kostní septa významně zvyšují riziko perforace Schneideriánské membrány. Jakmile k tomu dojde, musíme komplikaci uzavřeného liftu vyřešit laterálním liftem.“
S laskavým svolením MUDr. Aleše Váni
Existuje obecně nějaký trend v kostních materiálech?
V dnešní době zažíváme „renesanci“ autologních kostních materiálů, přičemž existuje více způsobů a donorových míst, odkud je odebrat.
„Velmi často využívám kost z tuberu maxily, což je výborný augmentační materiál. Využíváme také deriváty krevní plazmy nebo zpracováváme autologní dentin z extrahovaných zubů. I tento materiál lze využít jako augmentát při sinus liftu. V dnešní době usilujeme o maximální využití odebraného biologického materiálu od pacienta.“
Děkujeme panu doktorovi za skvělý a velmi přínosný rozhovor a přejeme mu vše dobré. Pokud by vás téma sinus liftu zajímalo více, rádi vás uvidíme na některém ze školení od dr. Váni zaměřených na sinus lift.
S laskavým svolením MUDr. Aleše Ván
