Série "Moderní metody v protetice" s MDDr. Jiřím Otrusinou - Díl 2.
MDDr. Jiří Otrusina, odborník na protetiku, parodontologii a implantologii, který své zkušenosti předává i studentům stomatologie, nám přiblížil moderní přístupy k osteoplastice, její indikace a správnou techniku provedení. V článku se dozvíte, kdy je osteoplastika nezbytná, jak správně odklopit lalok a jaké nástroje lze použít pro dosažení optimálního výsledku.
S laskavým svolením MDDr. Jiřího Otrusiny
Design slizničního laloku
Pokud plánujeme zásah do kosti v distálním úseku, "vždy musíme odkrýt plný lalok". Při aproximálních hlubokých kazech je nutné uvolnit lalok minimálně v rozsahu jednoho zubu na každou stranu, abychom získali přehled nad celkovou anatomií kosti.
Jak bylo zdůrazněno, "při provádění osteoplastiky v aproximálním prostoru nesmíme zapomenout upravit i vestibulární a orální hranu kosti.
Pokud bychom tak neučinili, hrozí vznik negativní architektury papily s potencionálním rizikem vzniku vertikálního kostního defektu.
Na co si dát pozor při odklopení laloku
- Fenotyp tkáně: U tenkého fenotypu je riskantní pokoušet se o splitování laloku, protože hrozí jeho protržení. Při silném fenotypu je splitování technicky možné, ale v indikacích zaměřených na funkci v distálním úseku je zbytečné.
- Papily: V distálním úseku, kde se zaměřujeme na funkci (např. rekonstrukce zubu s cílem vytvoření ferule), se papily obvykle odstraní, aby se získal přístup ke kosti pro provedení osteoplastiky. Používá se sulkulární řez s vytvořením chirurgické papily o tloušťce přibližně 1 mm z každé strany, přičemž tkáň mezi nimi se odstraní.
S laskavým svolením MDDr. Jiřího Otrusiny
Pracovní protokol osteoplastiky pomocí ultrazvukových koncovek
Při hlubokých aproximálních kazech v distálním úseku se často provádí osteoplastika spolu s gingivoplastikou. Na vestibulární straně si musíme dávat pozor na zachování šíře připojené gingivy minimálně 2 mm. Pokud je nutné zasáhnout do kosti, je důležité pamatovat na biologickou šíři, která by měla být minimálně 2 mm, a která představuje bariéru mezi sterilním prostředím těla a dutinou ústní.
“Pokud defekt zasahuje do této ochranné zóny, je nutné posunout kost.”
Postup při osteoplastice s ultrazvukem v aproximálním prostoru:
- Vytvoření rýhy: Pomocí ultrazvukové koncovky se v aproximálním prostoru vytvoří rýha. Může se použít prakticky jakákoli ultrazvuková koncovka, přičemž pro užší prostory se volí tenčí koncovky (např. původně endodontické koncovky Start X nebo speciální diamantové periokoncovky).
- Odstranění zbytků kosti: Po použití ultrazvukové koncovky zůstávají na zubu zbytky kosti v podobě "návějí". Tyto tenké šupinky kosti se následně jemně odstraní kyretou nebo scalerem.
Použití rotačních nástrojů: Pokud je v aproximálním prostoru dostatek místa, mohou se použít i rotační diamantové kuličky na dlouhém dříku různých velikostí. Ultrazvuková koncovka by v prostorných defektech trvala příliš dlouho.
Pokud se při ošetření hlubokého kazu rozhodnete pro vytětí papily, může vám pomoci náš článek Vytětí papily v distálním úseku. (připravuje se)
S laskavým svolením MDDr. Jiřího Otrusiny
Důležité poznámky k osteoplastice
- V aproximálním prostoru enení vhodné odstraňovat cement z povrchu zubu zcela dohladka. Cílem je odstranit pouze kostní šupiny, přičemž zbývající periodontální vlákna na kořeni se ponechávají pro lepší regeneraci.
- Po odklopení laloku a zásahu do kosti dochází k remodelaci kosti, proto je nutné počítat s mírnou ztrátou kostní výšky (cca 0,5 mm).
- Cílem preparace a osteoplastiky je zajistit čitelnou hranici preparace.
Více o tom, jak správně respektovat biologickou šířku, která hraje klíčovou roli při tomto postupu, najdete v článku Biologická šířka a její význam. (připravuje se)
Rád bych poděkoval doktorovi Otrusinovi za rozhovor. Jeho práci můžete sledovat na jeho IG profilu.
