Jak mění digitalizace přístup v implantologii a protetice? - Rozhovor s MUDr. Alešem Váňou
Patříte mezi ty, kteří “odolávají” intraorálnímu skeneru? Ačkoli mohou někdy distributoři budit dojem, že digitální a analogový přístup nelze ve stejné ordinaci používat, není tomu tak. Doktor MUDr. Aleš Váňa se věnoval hlavně digitálnímu otisku emergence profile s následnou volbou abutmentu. Digitalizace neobešla ani jeho stomatologickou kliniku.
Další “obor stomatologie”
“Hlavním důvodem, proč si zubní lékaři pořizují skener, je skenování zubů a implantátů. Skener však otevírá dveře pro interdisciplinární spolupráci, plánovací software a zároveň slouží k archivaci dat. Během léčby vidíme změny a stav po ukončení léčby. Skeny si můžeme prohlížet ve 3D prostoru, což je další rozměr. Digitalizace je nový obor ve stomatologii, který rozšiřuje léčebné spektrum.”
“Poměrně dlouho jsme odolávali koupi intraorálního skeneru, protože jsme otiskovali konvenčně. Dnes však až na výjimky skenujeme všechny práce kromě kompletních rekonstrukcí chrupu, kde jsme ještě stále opatrní.”
(S laskavým svolením MUDr. Aleše Váni)
Jaké konkrétní terapeutické postupy umožnil příchod digitalizace, které předtím nebyly možné?
“Problém je, že technik dostane otisk zubu až ex post, kdy pacient dávno sedí doma. To znamená, že když tam je jakýkoliv problém, např. málo dotištěný okraj preparace, deformace, bublinka na schůdku, málo místa ve skusu atd., tak se musí znovu otiskovat. To se často děje u laterálních zubů, kdy zubní lékaři často podpreparují palatinální hrbolek a na korunku nezbývá dost místa.
“Slušnější technik vám zavolá, když potřebuje na výrobu protetiky ještě upravit pahýl. Ten méně slušný se to pokusí zakamuflovat nebo udělá práci kompromisně. Pro lékaře to znamená celý proces konvenčního otisku zopakovat, což není jednoduché zejména u vícečlenných můstků. Pro všechny strany je to velmi zdlouhavý a frustrující proces.”
“Osobně vítám to, že dnes do laboratoře zasíláme pouze data. To znamená, že otisk necestuje po celém městě v různých teplotách a nikdo s ním nehází. Nestane se, že práci otisknete ve čtvrtek odpoledne a technik se k ní dostane v pondělí následující týden.”
“Takže jak na sken? Prakticky zavoláme technikovi den předem a dohodneme se, že mezi 10:15 - 10:30 budeme skenovat. Zašleme mu data a požádáme o zhodnocení digitálního otisku v reálném čase, dokud pacient sedí na křesle. Technik může připomínkovat, že např. u zubu 23 distálně nevidí dokonale okraj preparace, a my můžeme chybu napravit.
"Pacient je pod jednou anestezií a s technikem zůstáváme na lince. On data vyhodnotí a případné úpravy umíme vyřešit hned. Pokud práci odsouhlasí, jde veškerá odpovědnost již za ním. Odpadají tak zbytečné tahanice v případě problémů.”
(S laskavým svolením MUDr. Aleše Váni)
Konkrétně u implantátů, jak přenést emergence profile z provizoria do finále?
“Nevýhodou analogového otisku je to, že výroba individualizované otiskovací kapny trvá 15-20 minut. Za tento čas měkké tkáně výrazně zkolabují. Ty ostatně začínají kolabovat hned po odšroubování provizorní korunky z implantátu. Tady je prostor pro digitalizaci, která tento problém řeší velmi elegantně oskenováním provizoria s emergence profile”.
U implantátů v distální oblasti indikujeme tissue level implantáty, u kterých emergence profile neindividualizujeme. Transgingivální část totiž tvoří leštěný krček implantátu.
Zde máme celkem 5 skenů: situační sken celé čelisti, sken se skenovacím tělískem, sken protiskusu a dva skeny skusové. Pro lepší orientaci technika zasíláme do laboratoře i i.o. rtg snímek.
“Individualizace abutmentu je stejně důležitá jako zachycení tvaru měkkých tkání. Není nic horšího, než když technik použije prefabrikovanou titanovou bázi s nízkou gingivální výškou (resp. konfekční abutment). Následně vidíte, jak po našroubování definitiva v ústech dochází k anemizaci měkké tkáně kolem implantátu (resp. zbělení okraje gingivy). Konfekční titanové báze používám pouze u okamžitých implantací, kdy individualizuji bázi flow kompozitem (socket sealing abutment).”
(S laskavým svolením MUDr. Aleše Váni)
Jak najít rovnováhu mezi výškou cuffu, měkkých tkání a pozicí fixtury v kosti?
“U tissue level implantátů je nevýhodou, že při nedostatku měkkých tkání je vidět leštěná krčková část. Historicky se tato část zredukovala až natolik, že výrobci přišli s bone level typem implantátů. Problém ale je, když se implantát zavede do úrovně kortikální kosti a zároveň výška měkkých tkání u tohoto typu implantátu v daném případě není 3,5 až 4 mm.”
“A pokud nemáme dostatečně vysokou měkkou tkáň, máte dvě možnosti. Buď nad krestální část kosti aditivně doplníte měkké tkáně nebo implantát zavedete subkrestálně.”
“To znamená, že implantát nezavádíte do úrovně kosti. Zavedete ho 1-2 mm pod úroveň krestální kosti tak, aby byla dosažena dostatečná výška měkké tkáně. Dle mého názoru je velice důležitá výška měkkých tkání, ne úroveň kosti, jak se většina lékařů mylně domnívá.”
“Pro nás je důležitá výška měkké tkáně. Když máte výšku měkké tkáně okolo jednoho milimetru, technik se tam s prací nemůže vejít. Proto technici dělají “odskočení” korunky s nízkou titanovou bází. V neposlední řadě v rámci zachování biologické šíře dojde k resorpci kosti.”
Děkujeme panu doktorovi velmi pěkně za rozhovor a přejeme mu vše dobré. Pokud by vás téma digitalizace v implantologii zajímalo více, rádi vás uvidíme na některém ze školení od dr. Váni zaměřených na digitální implantologii.