V moderní implantologii neustále hledáme ideální materiál, který zajistí dlouhodobou stabilitu tvrdých i měkkých tkání. I když trh nabízí široké spektrum kvalitních heterogenních náhrad, podle MDDr. Maroše Kopačky, MSc. zůstává pro biologicky nejnáročnější rekonstrukce „materiálem první volby“ vlastní kost pacienta.
S laskavým svolením MDDr. Maroše Kopačku
Jakou úlohu má kostní augmentát? Co od něj chceme?
Je důležité si uvědomit, že v autologním kostním transplantátu přežije přibližně 20 % kostních buněk. Zbytek podléhá apoptóze, pokud nedojde k rychlé neovaskularizaci. To však neznamená neúspěch.
„Je to podobné jako se šnečí ulitou. Když organická část plže zanikne, zůstane mineralizovaná schránka. Ta slouží jako dokonalé lešení a atraktant pro nové buňky z krve, které štěp následně osídlí a revitalizují,“ vysvětluje biologický princip pan doktor Kopačka.
Biologický potenciál
Při výběru materiálu neřešíme pouze mechanické vyplnění defektu, ale především biologickou kvalitu výsledné tkáně. Heterogenní materiály (xenografty) jsou vynikajícími „udržovateli objemu“, ale autologní kost přináší několik klíčových prvků, které heterologní materiály postrádají.
„Xenografty jsou v naší praxi velmi užitečné, ale vnímáme je spíše jako doplňkové materiály pro stabilitu kontur. Pokud však chceme vytvořit plnohodnotnou, vitální tkáň s vysokým regeneračním potenciálem, vlastní kost pacienta je nenahraditelná. Je imunologicky aktivní a po vhojení vykazuje přirozenou vaskularizaci, která je u pouhých substitutů přítomna ve výrazně nižší míře,“ vysvětluje pan doktor Kopačka.
Vlastní kost je unikátní v tom, že v místě augmentace nevytváří jizevnatou tkáň. Při následné implantaci do takto připraveného lůžka vidíme makroskopické krvácení identické s původní kostí, což je známka perfektního prohojení.
.jpg)
S laskavým svolením MDDr. Maroše Kopačku
Strategická místa odběru
Výběr místa odběru je kritický pro objem získaného materiálu i pro bezpečnost pacienta. Využíváme širokou paletu možností – od drobných exostóz až po specifické anatomické lokality.
1. Linea obliqua externa
„Za naše nejoblíbenější místo odběru považujeme linea obliqua externa v retromolární oblasti sánky. Má to několik důvodů,“ popisuje lékař.
- Velký objem: Umožňuje odběr značného množství kostní tkáně.
- Rychlá obnova: Díky biomechanické stimulaci žvýkacími svaly zde kost regeneruje neuvěřitelně rychle.
- Opakovatelnost: „Kost v této oblasti dorůstá ad integrum přibližně za 10 až 12 měsíců. V indikovaných případech můžeme provést opětovný odběr již po půl roce,“ uvádí odborník.
2. Tuber maxillae a technika IDR
Tuber maxillae je cenným zdrojem vysoce celulární kosti. Využíváme ho zejména u techniky IDR (Immediate Dentoalveolar Restoration).
„Tuber nabízí materiál, který je v rukou operatéra skvěle formovatelný. Je natolik plastický, že jej lze do defektu přiadaptovat i bez nutnosti fixace šroubky, což oceníme zejména u imediátních implantací,“ popisuje doktor Kopačka.
3. Přední stěna antra a krestální odběr
Při sinus liftu často odebíráme kost z přední stěny čelistní dutiny pomocí kostní škrabky. Stejně tak využíváme kost získanou přímo během preparace štoly pro implantát – při nízkých otáčkách (40–60 ot./min) bez chlazení odebíráme kostní piliny. Speciálním druhem odběru je tzv. carotta technika, při které používáme odebraný cylindr kosti přímo z místa kde se bude nacházet implantát.
Piezochirurgie a kvalita nástrojů
Při odběru z linea obliqua využíváme piezochirurgii, která je k tkáním šetrnější než rotační nástroje.
- „Klíčem k úspěchu je na piezochirurgickou koncovku netlačit. Přílišný tlak brání pohybu koncovky a generuje teplo, které může poškodit buňky,“ radí pan doktor Kopačka.
- Ostré škrabky: Používáme výhradně jednorázové škrabky. Aby byl odběr efektivní a minimálně traumatický, musí být nástroj v perfektním stavu. U rozsáhlých augmentací se nebojíme použít i více kusů.
S laskavým svolením MDDr. Maroše Kopačku
Layering technika: Využití heterologního a autologního materiálu
„V naší praxi se využíváme silné stránky jednotlivých typů materiálů v tzv. layering technice (vrstvení) například při sinus liftu, říká pan doktor Kopačka“
- Vnitřní vrstva (u implantátu): Používáme autologní kost pro její maximální biologický potenciál a schopnost hojení.
- Povrchová vrstva: Překrýváme ji xenograftem. Ten slouží jako stabilní bariéra, která chrání autologní štěp před rychlou resorpcí.
Chirurgický tip: Kdy uvolnit periost?
„Tento postup od Franka Zastrowa považujeme za zásadní pro eliminaci komplikací: Lalok prodlužujeme protínáním periostu hned na začátku operace, nikoliv až před šitím
Důvod? Pokud periost protneme hned po odklopení laloku, krvácení se do konce zákroku ustálí. Pokud to uděláme až na konci, čerstvé krvácení pod uzavřenou ranou může vytvořit hematom, který zvyšuje napětí a riskuje dehiscenci“, dodává pan doktor.
