Výsledek stomatologické léčby je dán kombinací zvolených materiálů, techniky a kvality plánování v kontextu konkrétní diagnózy pacienta. Rozhoduje, jak jsou jednotlivé kroky navázány na sebe a jak jsou zohledněny biologické a mechanické limity. Kde v praxi naráží jednotlivé postupy na své hranice? Které přístupy mají nejpredikovatelnější výsledky a jaké faktory nejčastěji ovlivňují dlouhodobou úspěšnost? O zkušenostech z každodenní praxe, rozhodování i současných možnostech léčby jsme mluvili s panem doktorem Stibalem.
Kdo vede léčbu? Kdo všechno je do procesu zahrnut? Jaká je rámcová následnost kroků při plánování?
Roky přemýšlím, jak tento proces systematizovat, ale došel jsem k názoru, že u opravdu komplexních případů, jako jsou například mnohočetné ageneze, to paušalizovat nelze. Dalo by se říci, že čím více se blížíme ke konci léčby, tím více přebírá vedení protetik. Je to logické, protože se situace v ústech optimalizuje pro finální protetickou rekonstrukci, která je, ve smyslu časovém, vyvrcholením celé spolupráce.
V úvodních fázích složitých případů naopak často vede tým ortodontista ve spolupráci s chirurgem. Teprve ve chvíli, kdy nám zuby reálně „poskládají“ nebo „přesadí“ tak, abychom vůbec mohli uvažovat o protetice, přebírá vedení protetik. Naprosto zásadní je ale primární konzultace všech tří odborníků u jednoho stolu.
Tam si jasně definujeme, o čem lze uvažovat, čeho je kdo v daném případě reálně schopen, a vytvoříme pracovní plán. Tento v průběhu prochází menšími i většími modifikacemi, dle vývoje léčby, ale vyhrazuje nám rámec, ve kterém se budeme při léčbě držet.
Jak vypadá „typický interdisciplinární pacient“ a jeho problém?
Vše výše zmíněné je pravda. Interdisciplinárním pacientem může být člověk pokročilejšího věku vyžadující celkovou rekonstrukci pro atričně erozivní postižení chrupu, stejně jako dítě po úrazu jednoho zubu. O typickém interdisciplinárním pacientovi lze těžko mluvit – rozsah spolupráce i spektrum pacientů a jejich diagnóz jsou opravdu pestré.
Pokud bych měl přeci jen uvést typického pacienta u nás na Stomma, bude to jistě adolescent s diagnózou mnohočetné ageneze zubů. Vzhledem k četnosti v populaci máme pacientů s touto diagnózou mimořádně velký soubor.
S laskavým svolením MDDr. Jana Stibala
Co vše zohledňujeme u „typického“ interdisciplinárního pacienta? Jaké metody lze využít?
Zohledňujeme primárně celkový biologický stav chrupu, věk pacienta a dlouhodobou prognózu. Metod, které můžeme využít a vzájemně kombinovat, je celá řada.
Patří sem ortodontické posuny k získání chybějícího prostoru, autotransplantace zubů u mladších pacientů, zavádění implantátů v místech chybějících pilířů, využití ortodontických miniimplantátů pro kotevní účely nebo adhezivní můstky jako minimálně invazivní varianta náhrady. Cílem je vždy najít to nejšetrnější a zároveň funkčně nejstabilnější řešení na míru danému pacientovi.
S laskavým svolením MDDr. Jana Stibala
Jak probíhá rozhodování mezi ortodontickou a protetickou korekcí?
Opět nelze generalizovat. Máme řadu případů, kdy lze k funkční a estetické rekonstrukci přistoupit oběma cestami. Pacientovi samozřejmě vždy předložíme obě varianty a finální rozhodnutí je primárně na něm.
Pokud bych to měl zjednodušit, čím je pacient mladší, tím více klademe důraz na miniinvazivitu, a preferujeme tedy ortodontické řešení. Pacienti v pokročilejším věku naopak častěji upřednostňují okamžitější protetické řešení a v tomto ohledu jsme, pokud je to smysluplné, ochotni jim vyjít vstříc.
Na druhou stranu je nutné zdůraznit, že věk u ortodontické léčby nepředstavuje limitující faktor. Zvláště díky stále se rozšiřujícím možnostem léčby pomocí alignerů je ortodoncie běžně a bez problému akceptována pacienty všech věkových kategorií.
Jak vypadá vaše komunikace online/offline?
Za absolutně nezbytnou považuji již zmiňovanou úvodní osobní konzultaci. Každý se musí u konkrétního případu jasně vyjádřit k tomu, co je z jeho pohledu možné, co je nemožné, co je možné s obtížemi. Na základě čehož sestavíme prvotní léčebný plán.
Dále už probíhají spíše dílčí konzultace o aktuálním průběhu léčby, a to často i bez nutnosti osobního setkání. Díky obrovskému množství digitálních dat je dnes při využití různých cloudových řešení online komunikace nad konkrétním případem nesrovnatelně jednodušší a efektivnější než v minulosti
Jaká jsou úskalí interdisciplinární práce?
Všechna úskalí bezpochyby převažuje množství benefitů. Práce v týmu vás nutí zůstávat up-to-date v moderním zubním lékařství. Úzká spolupráce s doc. Ivo Markem nebo Dr. Novosadem, ostatně jako i se všemi dalšími kolegy ze Stomma kliniky, o kterých nemusí být tolik slyšet, je mimořádně podnětná.
Společné kazuistiky mi otevřely cestu do České akademie dentální estetiky, což je další mimořádně inspirativní skupina přátel a odborníků zaměřující se na komplexní plánování a interdisciplinární spolupráci, na jejíchž setkáních je možné vidět opravdu světové věci „uvařené“ v naší republice.
Vše výše vypsané vede ke zvyšování odbornosti a radosti z vlastní práce, z čehož profitují v první řadě naši pacienti, o nichž to vlastně celé nakonec je.
