Článek vznikl na základě textu Dr. Pedra Peñi publikovaného v odborném periodiku Nobel Biocare Science Newsletter, Volume 1, Issue 2, 2026.
Implantáty jsou spolehlivou a dobře zdokumentovanou možností léčby. V každodenní praxi však už většinou neošetřujeme ideální pacienty. Kandidáti na implantologickou léčbu jsou často vyššího věku, užívají více léků a mají diabetes, kardiovaskulární onemocnění, parodontitidu v anamnéze nebo jiné systémové komplikace. To vyžaduje přísnější indikaci, pečlivé plánování a dlouhodobou následnou péči.
Kdy je riziko příliš vysoké
V soukromé praxi je podle Dr. Pedra Peñi nutné postupovat obezřetněji než v nemocničním prostředí, kde je k dispozici multidisciplinární tým. Informování pacienta o možných komplikacích totiž lékaře nezbavuje odpovědnosti.
Ve své ordinaci proto implantáty nezavádí například pacientům krátce po infarktu nebo cévní mozkové příhodě, během aktivní chemoterapie či radioterapie, při závažné imunosupresi, neovlivnitelné poruše krvácivosti nebo při aktivním užívání drog či alkoholu. Tito pacienti patří do specializovaných center, případně pro ně implantologická léčba není vhodná.
Zvláštní riziko představuje radioterapie v oblasti čelistí, která trvale snižuje prokrvení kosti, zhoršuje hojení a zvyšuje riziko osteoradionekrózy.
Diabetes, antikoagulancia a bisfosfonáty
Diabetes nemusí být kontraindikací. Rozhodující je však jeho dlouhodobá kompenzace, nikoli pouze jednorázově naměřená glykemie. Důležitým ukazatelem je hodnota HbA1c. Pacienti s dobře kontrolovaným diabetem mohou být léčeni, vyžadují však šetrnější chirurgický postup, důslednou hygienu a častější kontroly.
Antikoagulační léčba při jednoduchém zavedení implantátu obvykle nepředstavuje zásadní problém. Riziko krvácení ale roste s rozsahem výkonu, například při augmentaci nebo sinus liftu. Náročnost zákroku proto musí odpovídat zdravotnímu stavu pacienta a složitější případy je nutné konzultovat s ošetřujícím lékařem.
U pacientů užívajících bisfosfonáty existuje riziko narušeného hojení a medikamentózně podmíněné osteonekrózy čelistí. Autor na základě vlastní klinické zkušenosti těmto pacientům implantáty v soukromé praxi nezavádí, přestože literatura tuto léčbu nepovažuje vždy za absolutní kontraindikaci.
Časný úbytek kosti nelze přehlížet
Jedním z důležitých ukazatelů budoucí periimplantitidy je časný úbytek marginální kosti. Pokud během prvního roku přesáhne 0,5 mm, zvyšuje se riziko zánětu i pozdější ztráty implantátu, zejména u kuřáků a pacientů s parodontitidou v anamnéze.
Takový nález by neměl být automaticky považován za běžnou remodelaci. Je důvodem k přehodnocení rizikového profilu pacienta a intenzivnější následné péči.
Význam mohou mít také vlastnosti povrchu implantátu. Pokud se při úbytku kosti obnaží jeho koronální část, hladší povrch bývá méně náchylný k bakteriální kolonizaci a lépe se dekontaminuje. Samotný povrch však nenahrazuje správnou indikaci ani pravidelnou péči.
Kouření a vyšší věk
Kouření zhoršuje prokrvení, imunitní odpověď i průběh zánětu. V kombinaci s diabetem nebo nedostatečnou hygienou riziko selhání výrazně narůstá. Autor proto implantáty aktivním kuřákům nezavádí.
Samotný vyšší věk naopak není překážkou. Rozhodující je schopnost pacienta udržovat hygienu a docházet na kontroly. U lidí se sníženou manuální zručností nebo kognitivními schopnostmi mohou být snímatelné náhrady nesené implantáty vhodnější než fixní řešení, protože se snadněji čistí.
O výsledku rozhoduje správná indikace
Komplikace obvykle nevznikají kvůli jedinému faktoru, ale jako důsledek několika rizik, která byla podceněna už při plánování léčby.
V pochybnostech proto mohou k lepším dlouhodobým výsledkům vést jednodušší postupy, menší počet implantátů a protetické řešení, které usnadňuje hygienu. Úkolem lékaře není pouze zjistit, zda lze implantát zavést, ale především zda je to pro konkrétního pacienta skutečně odpovědné.
Zdroj: Peña, P. Dental implants in compromised patients: A private practice perspective. Nobel Biocare Science Newsletter, 2026, roč. 1, č. 2, s. 8–15.
Reference
1. Nabil S, Samman N. Risk factors for osteoradionecrosis after head and neck radiation: a systematic review. Oral Surg Oral Med Oral Pathol Oral Radiol. 2012;113(1):54-69.
2. Brauner E, Valentini V, Romeo U, et al. Dental Implant Failure Risk in Post Oncological Patients, a Retrospective Study and Sapienza Head and Neck Unit Decisional Protocol- 7 Years of Follow-Up. Diagnostics (Basel). 2022 2;12(8):1863.
3. Monje A, Catena A, Borgnakke WS. Association between diabetes mellitus/hyperglycaemia and peri-implant diseases: Systematic review and meta-analysis. J Clin Periodontol. 2017;44(6):636-648.
4. Ruggiero SL, Dodson TB, Aghaloo T, et al. American Association of Oral and Maxillofacial Surgeons’ Position Paper on Medication-Related Osteonecrosis of the Jaws-2022 Update. J Oral Maxillofac Surg. 2022;80(5):920-943.
5. Windael S, Collaert B, De Buyser S, et al. Early peri-implant bone loss as a predictor for peri-implantitis: A 10-year prospective cohort study. Clin Implant Dent Relat Res. 2021;23(3):298-308.
6. Chrcanovic BR, Albrektsson T, Wennerberg A. Smoking and dental implants: A systematic review and meta-analysis. J Dent. 2015;43(5):487-98.
